Začíná to velmi nenápadně.Myslím na přeměna na kuřáka z nerozumného nekuřáka. Nekuřák začne z nějakého důvodu experimentovat s cigaretou. Ještě neví,že je na nejlepší cestě se stát závislákem,snad mu jen voní kouř,nebo je zvědavý,co na tom všichni z party mají. A proto sáhne po darované cigaretě a natáhne ten smrádek do pusy. Ve většině případů tím experimentování končí a většina nekuřáků v tom nepokračuje a chápe,že jim cigareta nic nedá. Horší variantou je,když nekuřák toto testování tvrdošíjně zkouší dále a potom se mu povede šluk.

Neboli "nasátí" hnusu do sebe. Kouř a nikotin se z plic dostávají do krevního řečiště a následně do mozku kde způsobí podivné pocity a lehké závratě. Druhý den má nekuřák nutkání si ten stav po šluku opakovat a "dobří" kamarádi mu darují další cigaretu. Náš nekuřák se stává závislím aniž by to pozoroval.Do toho pár piv a společně se všichni veselí celý večer. Druhý den je nekuřákovi divně a to jak v puse,tak na těle. Má chuť na další dávku nikotinu.Ale kamarádi už nejsou tak sdílí a drahé cigarety již neradi dávají. "Kup si svoje!" říkají našemu ne-kuřákovi. Ale to ne,kupovat si nebudu,říká si nekuřák.Kusovky tady už nemají...ajajaj.Chuť je však silnější a v průběhu dne ho napadá,že si krabičku nakonec koupit půjde.Jen jednu,dá si z toho jednu,dvě cigarety a zbytek rozdá okolním kuřákům. Už je ale také kuřák. Teď si s kolegy vychutnává ten opojný pocit a také káva chutná jinak.

Prý je to nezdravé a obtěžuje to okolí.Zdravotní problémy nemá a co na tom,že smrdí jako popelník..To chce ústní vodu,zvýkačky a ...doma nekouří,jen venku a s kolegy v práci. Už dělá z 5 cigárek denně deset a do dvou měsíců krabičku denně.Leze mu to do pěněz,ale co na tom.někde jinde v rozpočtu něco vyškrtne a bude to. Časem se ráno probouzí více nateklý a při čištění zubů má náš kuřák rozklepané ruce,těkavý pohled,pocity dávení,když se mu zvedá žaludek a zvrací zelenou vodu a spolknuté sliny. Z čeho to mám,povídá si sám pro sebe.... Že by z těch cigaret?Blbost.... Ale je to tak a pomalu mu dochází jak do toho nenápadně spadnul. Tak co,nechám toho a je u svého prvního pokusu přestat.

Nechá cigarety doma,nebo si řekne-tuhle dokouřím a dost. Ráno to ještě šlo,ale po obědě má náš kuřák absťáky jako hrom.Kroutí se mu pusa a loudí po okolních lidech alespoň jednu.Ten pocit neklidu a nepohody se prostě nedá vydržet. A tak následuje série pokudů přestat.Náplasti,elektrika do ucha,zvýkačky a slabá vůle. Nic nepomáhá. Až na ten závěr jsem si to podobné strory krátkodobě před lety prožil sám také. Ale hodil jsem originální Zippo zapalovač do Ohře na mostě za Postoloprtama a poslal jsem po vodě k moři i krabičku Marlborek.

Chuť byla,skoro jsem lezl po stěně a večer jsem nevěděl do dát ještě do pusy. Ale po čase příznaky nikotinového deficitu zmizely a já se již nikdy žádné cigarety ani nedotknul. Je to mrška návyková,takže pozor na ni. Původní článek byl také o hodně delší,popisoval jsem den po dni a minutu po minutě a tom,jak to začíná a jaký je pocit hladu a prázdna bez té smradlavé zabijácké trubičky.

autor:Luděk